Dekompresní zóna u vstupu do prodejny: proč zákazníci přehlížejí prvních 5 metrů
Cokoli dáte hned za dveře, většina zákazníků mine. Retailový antropolog Paco Underhill tento jev pojmenoval a natočil. Když víte, proč k němu dochází, víte i to, kolik vás stojí a kam akční nabídky umístit místo toho.
Na této stránce
Displeje hned za dveřmi patří k nejdražší ploše v prodejně a velmi pravděpodobně i k té nejméně viděné.
Nevysvětluje to smůla ani špatně provedená expozice. Jde o doložený rys toho, jak se lidé pohybují přes práh, a má svůj název: dekompresní zóna u vstupu do prodejny.
Okamžik příchodu
Zákazník, který vstupuje z ulice, dělá několik věcí najednou: zvyká si na jiné světlo, zpomaluje z chodníkového tempa na tempo prohlížení, přestává vnímat hluk a teplotu venku a naladí se na nové prostředí. Vteřinu nebo dvě, někdy i déle, ještě není doopravdy uvnitř.
Retailový antropolog Paco Underhill léta natáčel zákazníky pro svou knihu Why We Buy: The Science of Shopping, jeden ze základních textů retailové antropologie. Patřil k prvním, kdo popsali, co se během tohoto přizpůsobení děje, a přechodový prostor nazval „dekompresní zónou“: zhruba prvních 10 až 15 stop (asi tři až pět metrů) za dveřmi, kde návštěvníci teprve přicházejí a většinou minou cokoli, co tam stojí.
„Ve chvíli, kdy člověk začíná vnímat fyzické prostředí,“ řekl Underhill, „je část toho, co jste dali ke dveřím, už dávno za ním.“
Obchodníci tento prostor plní sezonními akcemi, novinkami a hlavními produkty. Zákazníci, stále uprostřed přechodu, jím projdou a nic z toho nezaregistrují.
Proč zóna vzniká
Dekompresní efekt se netýká jen maloobchodu. Objevuje se všude, kde lidé přecházejí mezi znatelně odlišnými prostředími, například ve vstupní hale kongresového centra, na konci eskalátoru nebo u vchodu do letištního terminálu. Dokud mozek nemá chvilku na novou orientaci, prochází scénou, aniž by ji skutečně zpracoval.
V prodejně efekt ještě zesiluje setrvačnost. Lidé obvykle vstupují běžným krokem, udrží ho prvních několik kroků a pokračují, dokud je něco nezastaví: zužující se ulička, stůl v cestě, velmi výrazně osvětlený prvek nebo jiný zákazník. Pohled může na chvíli zabloudit stranou, ale nezdrží se.
Zónou projde každý zákazník a většina z nich v ní neuvidí skoro nic.
Co se ztrácí
Pomyslete, co v těch prvních metrech obvykle stojí: akční regál, sezonní stoh zboží, prezentace nové kolekce, výzva k registraci věrnostní karty. Každá z těchto věcí tam stojí právě proto, že kolem ní projde každý návštěvník, a žádná z nich z toho v praxi nic nemá, protože projít kolem neznamená se podívat.
Náklady na značení, stavbu regálu, alokaci zboží a slevy se tak utrácejí na jediném místě, kde je zapojení zákazníků ze své podstaty nejnižší. Pro obchodní řetězec s jednotným layoutem v desítkách poboček jde o významnou a opakující se chybu. Pro flagship store, který chce u vchodu předat sdělení značky, je to promarněná příležitost.
Kam akční nabídky skutečně patří
Underhillův recept byl jednoduchý: nechte dekompresní zónu z velké části volnou a dovolte zákazníkům dorazit. Nejsilnější nabídky pak umístěte na první místo, kde jsou plně přítomní. Tato první zóna skutečného zájmu obvykle začíná někde mezi třemi a pěti metry od vstupu, podle formátu prodejny a podle toho, jak silný je první výhled.
Pokud chcete část vstupního prostoru získat zpět, jednou z možností je stůl nebo vodorovný prvek postavený napříč vstupní trasou, který lidi fyzicky zpomalí dřív, než se zorientují. Práci tu dělá samotná překážka, ne zboží na ní. Vynutí si krátké zastavení, při kterém se z pouhého průchodu stane něco blízkého prohlížení.
Za touto hranicí se ze stěny, na kterou se zákazník po zorientování skutečně podívá jako první, stává nejcennější plocha, stejně jako z každého displeje na přirozeném místě rozhodování, například na křižovatce uliček, na čele regálu nebo v zatáčce. Kam zákazníci u dveří zahnou, rozhoduje o tom, kterou stěnu uvidí jako první. Právě na těchto místech lze pohnout konverzním poměrem kamenné prodejny a tam si investice do akcí své místo zaslouží.
Související čtení: když nic za touto zónou lidi nepřitáhne dál, mnoho z nich nikdy nedojde do zadní části prodejny.
Vstup jako datový problém
Většina obchodníků jen odhaduje, kde ve konkrétní prodejně dekompresní zóna končí a začíná pozornost. Underhillův rozsah 10 až 15 stop je pravidlo palce odvozené z pozorovacího výzkumu. Váš vstup může být kratší nebo delší podle výšky stropu, okolního hluku, šířky vstupní uličky a rychlosti, jakou lidé přicházejí zvenku.
Počítání osob přes Wi-Fi vám řekne, kde skutečná hranice leží. Přístupové body Wi-Fi, které už v prodejně jsou, zachycují anonymní signály z telefonů návštěvníků, když se pohybují prostorem. Po agregaci do toků tras tyto signály ukážou, kde lidé zpomalí, kde se zastaví a kde poprvé změní směr. Místo, kde se chování mění z průchodu na prohlížení, se v datech projeví jako fakt o tomto vchodu, tomto půdorysu a tomto profilu zákazníků. Je to vstupní krok analýzy návštěvnosti prodejen.
Tyto informace vstupují přímo do dat, která z analýzy návštěvnosti získáte: doby setrvání po zónách, rozložení vstupních tras a relativního zájmu o jednotlivé části plochy. Uvidíte, které displeje lidé navštěvují a které míjejí, a ověříte, zda přesun prvku za hranici dekompresní zóny čísla skutečně změní.
Co vám hranice řekne
Prvních pět metrů prodejny je přechodový prostor a špatné místo pro prodej, svou práci ale přesto dělají. Zákazníci, kteří dostanou prostor dorazit, se pak zboží obvykle věnují víc, zatímco ti, kdo narazí na zboží dřív, než se zorientují, většinou nevnímají nic z něj.
Kde končí přechod a začíná zájem, se dá změřit: je to místo, kde vaši skuteční návštěvníci ve vaší skutečné prodejně poprvé zpomalí a začnou se dívat. Anonymní analýza tras přes Wi-Fi tuto hranici najde bez kamer a bez sledování jakékoli konkrétní osoby. To, co schválil dozorový úřad pro ochranu osobních údajů, není dohled. Jsou to souhrnné anonymní statistiky o tom, jak se lidé pohybují prostorem.
Zdroje
- Gladwell, M. (1996, November 4). The science of shopping. The New Yorker. https://www.newyorker.com/magazine/1996/11/04/the-science-of-shopping
- Underhill, P. (2004). Inside the machine. The Wilson Quarterly, Winter 2004 (excerpt from Call of the Mall). https://www.wilsonquarterly.com/quarterly/_/inside-machine
- Porter, J. (2012, July 19). 7 retail disaster zones every storeowner should avoid. NBC News (from Entrepreneur.com). https://www.nbcnews.com/id/wbna48239838
Chcete vidět, jak by to vypadalo u vás?
- 10 až 15 stop
- Hloubka dekompresní zóny podle Underhilla
- 3 až 5 metrů
- Hloubka dekompresní zóny v metrech
- 100 %
- Podíl zákazníků, kteří zónou projdou
Časté dotazy
Co je dekompresní zóna v maloobchodě?
Pojem, který zavedl retailový antropolog Paco Underhill pro prostor hned za vchodem do prodejny, zhruba prvních 10 až 15 stop (3 až 5 metrů). Zákazníci v něm teprve přecházejí z ulice a vnímají velmi málo. Zvykají si na světlo, teplotu a tempo nového prostředí, takže zboží nebo značení umístěné v této zóně získá mnohem méně pozornosti, než by odpovídalo jeho poloze.
Jak velká je dekompresní zóna?
Underhill ji popsal jako zhruba prvních 10 až 15 stop (tři až pět metrů) za vchodem. Jeden z prvních popisů jeho práce uváděl, že zákazníci potřebují pět až patnáct kroků, aby si zvykli. Přesná velikost se liší podle formátu prodejny: malá večerka může mít kratší zónu než velký supermarket nebo obchodní dům, kde zákazníci potřebují víc kroků a prostoru, aby se zorientovali.
Co bych měl do dekompresní zóny umístit?
Jen velmi málo. Zóna funguje nejlépe jako přehledný, nepřeplněný přechodový prostor, kde zákazníci dorazí dřív, než si začnou zboží prohlížet. Pokud tam něco umístit musíte, zvolte stůl nebo displej postavený napříč trasou, který lidi zpomalí, a ne regál plný zboží. Nejsilnější nabídky a novinky si nechte pro první zónu za ní, kde už zákazníci vnímají.
Jak zjistím, kde zákazníci v mé prodejně skutečně začnou vnímat?
Změřte to pomocí anonymních dat o trasách. Analýza přes Wi-Fi ukáže, jak rychle návštěvníci za vchodem zpomalí, kde poprvé změní směr nebo se zastaví a u kterých prvků se zdrží. Tak získáte skutečnou hranici vlastní dekompresní zóny, kterou odhad podle pravidla palce dokáže jen přiblížit.