15minutové město změřené daty o pohybu chodců

Urbanista stojí na rohu obchodní ulice, která má na papíře všechno: lékárnu, ordinaci praktického lékaře, supermarket, tři kavárny, knihovnu a základní školu. Podle všech běžných měřítek je dobře vybavená, a přesto působí tiše. Kavárny jsou ve všední dny dopoledne poloprázdné a knihovna hlásí klesající počet návštěv. Obyvatelé říkají, že místo je mrtvé.

Problém je v tom, co se děje, nebo neděje, mezi mapou a lidmi, kteří od ní údajně bydlí do 15 minut. Data o pohybu chodců a návštěvnosti jsou tu právě proto, aby tuto mezeru zaplnila.

Myšlenka 15minutového města

Koncept pochází od Carlose Morena, urbanisty z Université Paris 1 Panthéon-Sorbonne. Moreno ho formuloval kolem roku 2016: město funguje dobře, když obyvatelé dosáhnou na šest základních funkcí městského života (bydlení, práci, obchod, zdravotní péči, vzdělání a zábavu) do 15 minut pěšky nebo na kole. Obyvatelé nepotřebují dlouhé dojíždění ani auto a žádná čtvrť neslouží jen jednomu účelu v jedné denní době.

Instituční váhu dala konceptu Paříž, když ho starostka Anne Hidalgová přijala jako rámec pro plánování. Pak ho pandemie učinila hmatatelným: miliony lidí celé měsíce zjišťovaly, co ve skutečnosti znamená žít v okruhu 15 minut, v dobrém i ve zlém.

Rozdíl mezi návrhem a skutečností

15minutové město je koncept dostupnosti. Urbanisté ho mohou modelovat z map (kolik obyvatel to má do supermarketu do 15 minut pěšky?), ale dostupnost ještě neznamená využívání.

Čtvrť může být na papíře úplná a v praxi téměř bez života.

Dopravní uzel může ležet v 15minutové zóně, a přesto nemusí vést tam, kam lidé skutečně chtějí.

Rozhodnutí o tom, kam investovat, které ulice proměnit v pěší zóny, kde přidat cyklistickou infrastrukturu a které obchodní jednotky oživit, musí vycházet z toho, jak se lidé skutečně pohybují. Otázka se mění z „je lékárna do 15 minut?“ na „chodí lidé do lékárny pěšky, nebo jezdí autem do té u okruhu?“

Analýza návštěvnosti center měst vychází právě z té druhé otázky. Analýza lokality postavená na skutečných datech o pohybu místo modelované demografie umožní vizi otestovat dřív, než se uvolní peníze.

Co ukazují data o pohybu v měřítku čtvrti

Toky městskou čtvrtí mají strukturu: trasy, kudy lidé obvykle chodí, uzly, kde se shromažďují, a okraje čtvrti, kde pohyb prudce slábne. Mají také rytmus: ranní špičky, polední vlny, večerní nápory, víkendové vzorce, které se všedním dnům vůbec nepodobají, a sezónní výkyvy, podle kterých poznáte, jestli obchodní ulice skutečně slouží místním, nebo přitahuje návštěvníky z větší dálky.

Analýza dat mobilních operátorů to zachytí v měřítku, jakému se žádný ruční průzkum nevyrovná. Mobilní zařízení během dne komunikují se sítí 4G a 5G a tyto interakce, agregované a anonymizované, se skládají do podrobného obrazu pohybu v celé čtvrti. Data ukazují kromě objemu i původ: přicházejí lidé na obchodní ulici z okolní čtvrti, nebo z větší dálky?

Pro města a obce, které rozhodují o pěších zónách, trzích nebo o tom, kam soustředit výdaje sdružení podnikatelů v obchodní čtvrti, je analýza návštěvnosti v měřítku čtvrti informací úplně jiného řádu než sčítání dopravy nebo dotazník. Venkovní reklama a DOOH využívá stejné toky v měřítku čtvrti k ocenění publika na úrovni ulice.

Kontrola stavu obchodní ulice

Obchodní ulice v celé Evropě se léta vyrovnávají s přesunem k e-commerce, se změnami kotevních nájemců a s dozvuky pandemie. Debatě o stavu obchodních ulic obvykle dominují míra neobsazenosti a daňové příjmy od podniků: zpožděné ukazatele, které potvrdí, že se něco pokazilo, dlouho poté, co škoda vznikla.

Návštěvnost je předstihový ukazatel.

Ulice, která ztrácí návštěvníky dřív, než ztratí nájemce, dává urbanistům a místním samosprávám šanci reagovat, dokud je na co reagovat. Když doba setrvání roste a počet návštěvníků stagnuje, naznačuje to, že skladba obchodů sedí a lidé zůstávají déle. Stejný počet návštěvníků s klesající dobou setrvání vypráví úplně jiný příběh: lidé jen procházejí a nenacházejí důvod se zastavit.

Data z analýzy na úrovni čtvrti obvykle zahrnují objem po zónách, špičkové hodiny, rozložení doby setrvání a analýzu spádové oblasti, odkud návštěvníci přicházejí. Tato kombinace umožní odpovědět na otázku, na kterou samotné počty návštěvníků nestačí: slouží tato ulice své vlastní čtvrti, nebo přežívá díky návštěvníkům zvenčí?

15minutové město, změřené

Rozdíl mezi plánovacím ideálem a každodenní zkušeností je důvodem koncept 15minutového města spíš měřit než zavrhnout. Pokud je cílem čtvrť, kde obyvatelé pokryjí každodenní potřeby na krátkou procházku, důkaz o tom, jestli to funguje, leží v tom, jak se lidé skutečně pohybují. Plánovací dokumenty říkají jen to, jak by se pohybovat měli.

Měření tepu čtvrti

Zdravá čtvrť má svůj tep: denní a týdenní rytmus pohybu.

Projevuje se v ranním pohybu do škol a k dopravě, v poledním oživení obchodní ulice, v odpolední špičce po práci a ve víkendovém vzorci, který se všednímu dni vůbec nepodobá. Čtvrť, která svůj rytmus ztratila, má plochý průběh bez špiček a říká vám něco, co míra neobsazenosti potvrdí až později.

Číst tento tep znamená měřit toky anonymně a ve velkém měřítku a vést dlouhodobý záznam, který ukazuje změny v čase. Je to jediná metoda počítání osob v Evropě schválená dozorovým úřadem pro ochranu osobních údajů, která zachytí pohyb celé čtvrti, aniž by identifikovala jediného člověka, který jí prošel. Data z takového měření dávají městům a obcím podklady, které potřebují pro plánování.

Zdroje

• Moreno, C., Allam, Z., Chabaud, D., Gall, C., & Pratlong, F. (2021). Introducing the “15-Minute City”: Sustainability, resilience and place identity in future post-pandemic cities. Smart Cities, 4(1), 93–111. https://doi.org/10.3390/smartcities4010006